Jak vzniklo Story of Prague: Pět let práce a 800 let historie

Dnes návštěvník Story of Prague projde třemi patry, devatenácti tematickými místnostmi a během jediné návštěvy se přenese napříč přibližně 800 lety pražské historie. Za hotovou expozicí se ale skrývá příběh, který se začal psát dlouho před slavnostním otevřením v květnu 2024. A možná překvapivě nezačal nápadem na muzeum o Praze. Začal jedním domem na Křížovnickém náměstí.

Nejdřív byl prostor. Teprve potom přišel nápad

Když jsme na začátku roku 2020 získali prostor jen pár kroků od Karlova mostu, neměli jsme připravený hotový koncept, pro který bychom hledali vhodnou adresu. Bylo to přesně naopak. Měli jsme výjimečný dům v jednom z nejnavštěvovanějších míst Prahy a začali jsme přemýšlet, co by v něm mohlo dávat smysl vytvořit.

Původně jsme uvažovali o projektu věnovaném celé České republice, postupně ale začalo být jasné, že odpověď máme prakticky přímo před dveřmi. Většina zahraničních návštěvníků přijíždí především za Prahou a právě její příběh je natolik bohatý, že by sám vydal na mnohem víc než jedno muzeum.

Vznikla proto myšlenka vytvořit místo, které nebude fungovat jako klasická historická expozice plná vitrín a dlouhých textů. Chtěli jsme návštěvníka do historie vtáhnout, umožnit mu ji nejen číst, ale také vidět, slyšet a prožít. Story of Prague mělo být místem, kde člověk pochopí, co všechno Praha během staletí zažila, a zároveň dostane chuť objevovat její příběhy dál přímo v ulicích města.

A málokde by takový koncept mohl mít lepší adresu. Když návštěvník vyjde ze Story of Prague, má před sebou Karlův most, Staré Město i Pražský hrad. Historie, o které se uvnitř právě dozvěděl, tak pokračuje prakticky okamžitě za dveřmi muzea.

Od Prague AR Museum ke Story of Prague

Dnešní podoba muzea ale nevznikla přes noc. Celý koncept se připravoval přibližně pět let a během té doby se několikrát výrazně proměnil.

Na začátku měla hrát ještě větší roli rozšířená realita. Inspirací byly mimo jiné předchozí zkušenosti hlavního tvůrce a kurátora projektu s expozicí Apple Museum v Husově ulici, kde jednotlivé exponáty ožívaly prostřednictvím iPadu. Podobný princip se měl stát jedním ze základů nového projektu a pracovní název proto zněl dokonce Prague AR Museum – Augmented Reality Museum.

Během zkušebního provozu v roce 2023 se ale začal používat název Story of Prague. A ukázalo se, že přesně vystihuje to, co jsme chtěli vytvořit. Ne muzeum jedné technologie, ale příběh města vyprávěný mnoha různými způsoby. Název se zalíbil natolik, že už zůstal.

Jak dostat 800 let historie do 19 místností?

Jednou z nejtěžších otázek celého projektu nebylo, co do Story of Prague přidat, ale co z něj naopak vynechat.

Praha nabízí téměř nekonečné množství historických událostí, osobností, legend a drobných příběhů. Společně s historiky a rešeršisty proto vznikl seznam přibližně tisíce zajímavostí, ze kterého bylo nutné vybrat ty nejsilnější.

Výsledkem je devatenáct místností, z nichž každá pracuje s jiným obdobím, tématem i atmosférou. Návštěvník tak nevstupuje do série stejně vypadajících výstavních prostor, ale pokaždé do trochu jiného světa. Jednou se ocitne v tajemné rudolfínské Praze plné alchymie, jindy uprostřed dramatických událostí operace Anthropoid nebo v atmosféře komunistického Československa.

Na stěnách zůstávají informace záměrně krátké. Místo dlouhých bloků textu jsme chtěli nabídnout hlavně zajímavosti, které člověka zastaví a vzbudí jeho zvědavost. Kdo se chce ponořit hlouběji, může pokračovat prostřednictvím QR kódů, kterých je v expozici přibližně tři sta.

Právě hledání rovnováhy mezi historickou přesností a zábavou bylo jednou z největších výzev. Nešlo o to ukázat návštěvníkovi úplně všechno, ale vybrat takové momenty, které dokážou během hodiny či hodiny a půl vytvořit srozumitelný a silný příběh Prahy.

Za Story of Prague stojí více než sto lidí

Aby mohl takový projekt vzniknout, nestačí historik, architekt nebo scénograf. Story of Prague se během pěti let postupně stalo společným dílem více než stovky lidí z velmi rozdílných oborů.

Na projektu spolupracovali historici a rešeršisté, copywriteři a textaři, výtvarníci, malíři, sochaři, filmaři, scénografové a set-dresseři, technici, specialisté na audiovizuální technologie i vývojáři aplikace. Některé části navíc vznikaly ve spolupráci s odbornými poradci. Například při přípravě tématu Staroměstského orloje pomáhal s konzultacemi odborník, který se o samotný pražský orloj dlouhodobě stará.

Řada rekvizit navíc nevznikla jednoduše objednávkou z katalogu. Autentické nebo atmosférické předměty se několik let hledaly po bazarech, bleších trzích a dalších místech, kde bylo možné narazit na něco, co konkrétní scéně dodá správný charakter.

Výsledkem je kombinace historie, filmu, scénografie, technologie a klasického storytellingu, kde musí všechny části fungovat společně. Nestačí vytvořit hezkou místnost. Důležité je také to, co návštěvník uvidí jako první, kam se podívá dál, co v daný moment slyší a jak celý prostor navazuje na další část příběhu.

Když musíte dostat Škodu do druhého patra

Pět let příprav samozřejmě neproběhlo bez komplikací. Některé byly kreativní, jiné technologické a některé působily téměř jako scéna z filmu.

Jednou z největších praktických výzev bylo například dostat automobil Škoda do druhého patra budovy. Rozřezat ho na kusy a znovu složit nebyla varianta, kterou bychom chtěli použít, a tak přišel na řadu jeřáb. Auto se nakonec dostávalo do expozice oknem a v jednu chvíli celá operace vypadala podstatně dramatičtěji, než kdokoliv plánoval.

Jindy bylo potřeba opustit už téměř hotový nápad. Pro místnost věnovanou komunismu se několik měsíců připravoval 360stupňový VR zážitek, který se nakonec nepodařilo realizovat. Celá část expozice proto musela být znovu promyšlena a vytvořena jiným způsobem.

K tomu se přidávalo propojování elektroniky, mechanických prvků, digitálního obsahu, aplikace a audioguideu tak, aby návštěvník žádnou z těchto technických vrstev nemusel řešit a mohl se jednoduše nechat vést příběhem.

Historie, kterou nechceme zavřít do vitríny

Od začátku jsme věděli, že nechceme vytvořit muzeum, kde člověk pomalu prochází kolem vitrín a snaží se přečíst co nejvíce textových panelů. Story of Prague stojí na principu edutainmentu, tedy spojení vzdělávání a zábavy.

Když má historický příběh atmosféru, emoci a správné tempo, člověk si z něj často odnese více než z několika stránek učebnice. Proto jsou jednotlivé místnosti scénografické, pracují s audiovizuálním obsahem, rozšířenou realitou, fotopointy, zvukem a dalšími prvky, které návštěvníka přibližují konkrétní době.

Nejde přitom o technologie pro technologie samotné. Jejich úkolem je pomoci vyprávět příběh. Návštěvník má mít chvílemi pocit, že neprochází muzeem, ale filmem, do kterého může sám vstoupit.

Od alchymistů Rudolfa II. až po operaci Anthropoid

Každá z devatenácti místností má vlastní charakter, ale některé patří mezi osobní favority samotných tvůrců.

Jednou z nich je část věnovaná Rudolfu II., která pracuje s atmosférou rudolfínské Prahy, alchymie a tajemna. Právě toto období má hlavní kurátor projektu blízko i díky své předchozí práci na historické únikové hře Elixir Mystery, která se odehrávala ve skutečných sklepech ze 16. století nedaleko Karlova mostu.

Úplně jinou emoci má místnost věnovaná operaci Anthropoid a roku 1942. Zde je vyprávění mnohem syrovější a dramatičtější a cílem není pouze předat historická fakta, ale přiblížit návštěvníkovi napětí a závažnost událostí, které se tehdy v Praze odehrávaly.

Právě střídání podobných světů je jednou z věcí, na kterých Story of Prague stojí. Praha nikdy neměla jen jednu tvář a ani její historie nemůže být vyprávěna jediným způsobem.

Květen 2024

Po letech plánování, rešerší, stavby, změn a testování přišel okamžik, kdy bylo potřeba Story of Prague poprvé představit veřejnosti.

Slavnostní otevření v květnu 2024 jsme nechtěli pojmout jako klasickou vernisáž s několika projevy a sklenkou šampaňského. Pokud mělo být Story of Prague zážitkové muzeum, stejnou energii muselo mít i jeho otevření.

V jednotlivých patrech proto návštěvníky čekali herci, kteří oživovali části expozice, ve třetím patře vystoupila Andrea Kalousová a večerem provázel Jakub Kohák. Symbolický křest muzea pak proběhl trochu netradičně – místo přestřižení pásky se mečem krájel dort. Nechyběl DJ, bar ani fotografové a kameramani, kteří zachytili první večer nového pražského muzea.

Byla to tečka za několikaletou cestou, ale zároveň začátek té další.

Story of Prague nekončí u východu

Jednou z nejdůležitějších myšlenek Story of Prague je, že návštěva nemá skončit ve chvíli, kdy člověk opustí poslední místnost. Muzeum má fungovat jako první seznámení s Prahou a jako inspirace pro další objevování města.

Během tří pater návštěvník pozná hlavní témata jeho historie a prostřednictvím aplikace si potom může jednotlivá místa najít přímo na mapě. To, co před chvílí viděl jako součást expozice, může následně objevit ve skutečných ulicích Prahy. A právě v tom je možná nejjednodušší odpověď na otázku, proč Story of Prague vzniklo.

Chtěli jsme vytvořit místo, které člověku neřekne všechno o Praze, protože to by během jediné návštěvy ani nebylo možné. Místo toho mu ukáže ty nejzajímavější příběhy, vzbudí zvědavost a pomůže mu dívat se na město trochu jinýma očima.

Protože když potom vyjdete ven na Křížovnické náměstí, Praha už není jen krásnou kulisou kolem Karlova mostu. Je to město plné příběhů, které právě začínáte objevovat.