Husitská armáda se, narozdíl od katolického vojska, jehož hlavní složkou byli obrnění rytíři na dobře vycvičených válečných koních, z velké části skládala ze spoře oděných bývalých sedláků, kterým chyběl pořádný výcvik. Tuto nevýhodu husité však skvěle dokázali kompenzovat jak volbou bitevního pole, tak vojenskou taktikou. Za místo bitvy často volili terén s návrším, kde strategicky umístili svou proslulou vozovou hradbu. Pokud krajina nabízela nějaké nepřekonatelné překážky (rybníčky, lesy, mokřady nebo srázy), které by vozovou hradbu kryly alespoň z jedné strany, o to lépe. Nájezd nepřátelského jezdectva se tak značně zpomalil a protivník nedostal šanci husitské vojsko obklíčit. Průběh bitvy pak můžeme rozdělit do tří fází: v první fázi zaujímali husité spíše defenzivní pozici. Nechali nepřátelskou těžkou jízdu zaútočit na vozovou hradbu, jízda se ale záhy roztříštila pod salvou z děl, ručnic a kuší zpoza válečných vozů. V druhé fázi nastoupila husitská pěchota s jízdou k tvrdému zásahu na rozptýlené nepřátelské vojsko. Třetí fáze se obvykle nesla v duchu nelítostného pronásledování a dobíjení prchajícího soupeře. Čestný boj a rytířské zásady navíc zrovna nepatřily mezi silné stránky husitských bojovníků. Husité se bili hlava nehlava a často v boji využívali nejrůznějších lstí a léček. Nedbali ani urozeného původu svých protivníků a ani vidina případného výkupného jim nezabránila po vítězné bitvě pobít všechny přeživší nepřátele. Například roku 1420 v bitvě pod Vyšehradem tak byla zabita značná část české a moravské šlechty.

The Hussite army consisted mostly of former farmers. Unlike the Catholic army, whose main force were armoured knights on well-trained war horses, the Hussites wore rags instead of armour and had no proper training. To compensate for this disadvantage, the Hussites were clever in choosing the right battlefield and military tactics. Often, they would strategically place their war wagon fort onto a hill with challenging obstacles such as ponds, forests, wetlands, or cliffs, slowing the enemy down and making it impossible to surround the Hussite army.
The battle was usually divided into three phases: first, the Hussites assembled into a defensive position where they let the enemy attack the wagon fort. The enemy's heavy cavalry would quickly shatter under a shower of cannons, handguns and crossbow fire from behind the wagon fort.
In the second phase, the Hussites and their cavalry attacked the almost-defeated army of the enemy. The third phase was about the relentless chase and slaughter of the fleeing opponent. An honest battle and heroic principles were not strengths of the Hussite warriors. They fought to the death and often used tricks and traps in battle. They did not care where their enemies were from or how noble they were; not even a ransom could stop them from killing all surviving enemies after a victorious battle. A prime example would be the murder of the Czech and Moravian nobility in the Battle of Vyšehrad in 1420.