KAT

EXECUTIONER

Středověký kat žil na okraji společnosti. Za svou práci sice dostal dobře zaplaceno, ale musel bydlet za hradbami, do města vcházel jen zvláštním vchodem a za družku si směl vzít pouze dceru jiného kata. Neživil se ale jen stínáním krků a mučením. Ve městě odklízel těla uhynulých zvířat a sebevrahů nebo čistil stoky. Nejznámějším českým katem byl Jan Mydlář, který proslul nejen svou lidskostí a precizností, ale i tím, že byl narozdíl od ostatních katů váženým občanem. Katem se stal kvůli nešťastné lásce.

Kati byli ve středověku považováni za osoby “snížené cti”. Ač za své povolání dostávali velmi dobře zaplaceno (moci si dovolit kata nebylo pro města vůbec levnou záležitostí. Kromě pravidelného platu si kati účtovali za každou drobnost navíc, například nabroušení meče či pořízení popravčího provazu), žili na okraji společnosti. Mohli se oženit pouze s dcerou jiného kata a se svými rodinami žili v domě za městskými hradbami. Do města vcházeli pouze jedním vchodem, stejně tak jim byl vyhrazen jen jeden kostel a jeden hostinec. Katovské řemeslo pak nabízelo poměrně rozmanitou práci. Hlavní náplní bylo vykonávání rozsudků smrti či mučení vyslýchaných. Při mučení kat na obviněného obvykle nejprve vyvíjel psychický nátlak tím, že do detailu popisoval mučičí metody. Když nezabral strach, přistoupilo se k drcení prstů palečnicí, nasazení španělské boty a když ani pak mučitel neslyšel, co chtěl, obviněného natáhl na skřipec. Na něm ho postupně natahoval, dokud mu končetiny nevykloubil či přímo neodtrhnul od těla. Takový kat ovšem musel ve městě odklízet i těla sebevrahů a uhynulé potulné zvěře, dále čistil ulice, vyvážel stoky či dohlížel na městský nevěstinec. Leckterý zdatný kat se dobře vyznal i v chirurgii, léčení zlomenin a v amputování končetin; katovské řemeslo totiž vyžadovalo naprostou preciznost práce s mečem. Obvykle byli kati také gramotní a vzdělanější než většina prostých lidí. Navzdory zažitým představám, že kati si zakrývali obličej kuklou, měli tvář často odhalenou. V popravčím průvodu byli naopak velice dobře viditelní, byli totiž mnohdy daleko lépe oblečeni než většina přítomných. Při popravě byli i sami kati v ohrožení; popravy museli vykonávat s naprostou přesností a pokud při exekuci došlo k sebemenšímu zádrhelu, čelili zuřivosti přihlížejícího lidu. Je dokonce znám případ, kdy se odsouzenci před popravou uvolnila pouta a rozlícený dav za to kata ukamenoval.

Katovské řemeslo se povětšinou dědilo. Ve výjimečných případech bylo povolání nabídnuto odsouzencům na smrt. Těm ale byly uříznuty obě uši, aby bylo na první pohled zřejmé, že se nejedná o kata povolaného právem dědičným. I jeden z nejznámějších českých katů, Jan Mydlář, ke svému povolání přišel netradičním způsobem. Chtěl zachránit před popravou jistou Dorotku, do které byl bezhlavě zamilován. Stal se katovým pacholkem a doufal, že se mu Dorotu podaří před popravou unést, jeho plán však nevyšel. Ženu přes jeho veškerou snahu nakonec popravili a Jan Mydlář u exekuce musel asistovat. Jakmile si však jednou pošpinil ruce krví, stal se mužem "snížené cti" a návrat do normálního života již nepřicházel v úvahu. Z pacholka se pak brzy stal katem. Vynikal svou inteligencí, pečlivostí a lidskostí. Dbal na to, aby svou práci odvedl co nejlépe, a aby odsouzenci netrpěli víc, než bylo nutno. Mydlář se postupem času stal velice zámožným člověkem a narozdíl od ostatních katů i váženým občanem Prahy. Ve městě vlastnil dokonce i několik domů. Do dějin se zapsal 21. června 1621 popravou 27 českých pánů na Staroměstském náměstí, která byla krvavou tečkou za neúspěšným Stavovským povstáním. Poprava trvala bezmála 5 hodin a Mydlářovi se o krky odsouzených postupně ztupily 4 meče. O 11 let později se rozhodl své řemeslo přenechat synovi, když při výkonu své práce poprvé za celou svou kariéru minul.

Katům byl přidělen jen jeden šenk s jedním stolem a kat musel předem žádat hostinského o povolení přijít se pobavit. Když si kat chtěl nedej bože zatancovat, celý parket se vylidnil a kat se svou družkou tancoval sólo. Muzikantům pak za to muselo být řádně zaplaceno. Poté se parket pokropil svěcenou vodou a zametl.

In the Middle Ages, the executioners lived on the edge of society. Although well-paid for their work, they were made to live outside the town walls, were only allowed to enter the town through a special entrance, and only could marry other executioner's daughters. They didn't make a living just by chopping off heads or torturing. In town, they cleaned up animal and suicide corpses and the sewers. The most famous Czech executioner, John Mydlář, took on this role due to unreturned love. He was renowned not only for his humanity and precision but was a respected citizen, unlike the other executioners.

In the Middle Ages, the executioners were considered people of "diminished honour". Executioners were well-paid for their work, and for a town to afford one was an expensive bill to pay. In addition to their regular salary, executioners charged for every extra service they provided, from sharpening the sword to buying a hangman's rope; they lived on the edge of society. They could marry only other executioner's daughters and live with their families outside the town walls. They entered the town through a special entrance with only one Church and one pub designated for them. Every executioner's craft offered a wide variety of work. The primary duties included carrying out capital punishment or torturing the suspects. During the torture process, the executioner typically began by using psychological techniques on the accused, describing the torture methods in detail. In case fear didn't work, they proceeded to crush fingers with a thumbscrew or tear off flesh using a Spanish boot. If this didn't work, the torturer put the accused into a torture rack where he gradually stretched them until dislocating or directly tearing their limbs out of the body. The executioners also had to clean the bodies of suicides and dead stray animal corpses, clean streets, drain sewers, and supervise the town's brothel.

The executioner's craft was typically inherited. In exceptional circumstances, the position was offered to convicts on death row. They had both ears cut off, so it was clear at first sight that the job was not passed down or inherited. The same goes for the most famous Czech executioner, John Mydlář, who got given his occupation unconventionally. Wanting to save a maiden he loved madly called Dorothy from execution, he became an executioner's henchman hoping to kidnap Dorothy right before the commission, but his plan didn't work out. Despite all his efforts, the woman was eventually executed, and John Mydlář assisted in the execution. However, once he stained his hands with blood, he became a man of 'diminished honour', and returning to everyday life was no longer an option. The henchman soon became the executioner. He excelled in intelligence, attention to detail, and humanity. He ensured that he did the work to the best of his ability, not making the convicts suffer more than needed. Mydlář became considerably prosperous over time, and unlike the rest of the executioners, a respected citizen of Prague, owning even a few houses in town. He is most known for his execution of 27 Czech noblemen in Staroměstské square on June 21, 1621, this being the unsuccessful termination of the Bohemian Revolt. The execution lasted nearly five hours, where Mydlář gradually blunted four swords on the necks of the convicted. Eleven years later, he decided to pass the craft to his son after he missed the target during execution for the first time in his whole career.

Executioners were assigned only one tavern with one table. They had to ask the innkeeper for permission to have fun in advance. If an executioner, God forbid, wanted to dance, the entire dance floor had to be cleared. Only the executioner danced alone with their spouse. The dance floor was then sprinkled with holy water and wiped down, and the musicians were paid handsomely afterwards.