Když morová epidemie v Evropě propukla, Karel IV. byl zrovna zvolen římským králem, biskupství v Praze bylo povýšeno na arcibiskupství a byla založena Karlova Univerzita. Mor se přenášel dvěma způsoby, buďto kousnutím od blechy nebo dýchacími cestami. Křesťané však Židy obviňovali z trávení studní a příchodu moru do Evropy. Epidemie totiž zabíjela v židovské komunitě výrazně méně, a to zřejmě proto, že židé nechodili do veřejných lázní a dodržovali přísná hygienická pravidla, jak jim kázalo jejich náboženství. Celkově k nenávisti přispěla i jejich zámožnost, kdy Židům bylo zakázáno vykonávat řemesla, tudíž si na živobytí vydělávali půjčováním peněz za vysoké úroky. Karel IV. částečně vystupoval jako ochránce Židů, to ale pouze v oblastech, kde jeho moc byla stabilní. Jelikož nechtěl přijít o mocenské postavení v řadě říšských měst, vražedné pronásledování židů tam přehlížel, ba dokonce schvaloval. Navíc mu připadl zkonfiskovaný majetek po židech, což se hodilo na umoření dluhu královské pokladny. Jeden z nejhorších pogromů se odehrál v německém Norimberku, kdy bylo židovské ghetto kompletně zničeno. Povražděno bylo 562 židů, zbytek musel město opustit. Veškerý židovský majetek byl zabaven. To vše se souhlasem Karla IV.

When the plague epidemic broke out in Europe, Charles IV had just been elected the Roman King, the diocese in Prague was raised to archbishopric and Charles University was founded. The plague was transmitted in two ways: by the bite of an infected flea or through the respiratory tract. However, Christians accused Jews of poisoning water wells and bringing the plague to Europe. The epidemic was considerably less lethal in the Jewish community, most likely because Jews were not using public baths and observed strict sanitary rules, as commanded by their religion. In general, the hatred was fuelled by their wealth. Since Jews were banned from making crafts, they earned their livelihood by lending high-interest rates. Charles IV partly presented himself as a protector of Jews, but only in the regions where his power was stable. Since he did not want to lose his powerful position in several imperial towns, he ignored and even approved the murderous persecution of Jews. After all, he acquired the confiscated properties belonging to the Jews, which was convenient to repay the debt of the royal resources. One of the worst massacres occurred in the German town of Nuremberg, where the Jewish ghetto was completely destroyed. 562 Jews were murdered and the rest had to escape town. All Jewish possessions had been confiscated, and it was all under the consent of Charles IV.