Na středověké hostině byste našli hlavně maso, proto šlechta často trpěla dnou nazývanou nemoc králů. V nabídce byla převážně zvěřina, lov v panských lesích byl totiž běžnou součástí života na panství. Zvěřinu však smělo lovit jen panstvo, za pytlačení hrozil i trest smrti. Servíroval se také dobytek, který nedosahoval takové velikosti jako dnes a poskytoval méně masa. Kuřecí maso bylo ve středověku vzácným artiklem, protože slepice snášením vajec uživila lidi delší dobu. Jíst si ho mohli dovolit opravdu jen boháči. Stoly na královských hostinách se nicméně prohýbaly pod tíhou jiných luxusních pochoutek; na královskou tabuli patřilo mimo jiné maso z bobra, kapouna, veverky, labutě nebo dokonce páva! Zelenina zkrátka nebyla moc v kurzu. Šlechta se totiž domnívala, že potraviny rostoucí ze země jsou blíže peklu než nebi.

You would mostly find meat at a medieval feast, which is why the nobles often suffered from gout, the disease of kings. In the banquet, venison was popular and hunting in the forest of the manor was a standard part of life at an estate. However, only nobles could hunt, and stealing was punishable by death. There was also beef, but at that time, the cattle were smaller and had less meat. Chicken meat was relatively rare in the Middle Ages because a hen would sustain people by laying eggs for quite a long time, and only wealthy people could afford chicken meat. The tables at royal feasts were heavy and full of other lavish delicacies such as beaver, capon, squirrel, swan and even peacock! Vegetables were not very popular. Aristocracy believed food growing from the ground was closer to hell than heaven.