Podle legendy byl Jan Nepomucký zpovědníkem královny Žofie, manželky Václava IV. Pověst krále vylíčila jako krutého a žárlivého tyrana, který se snažil z Jana Nepomuckého vymámit královninu zpověď. Ten mu však neoblomně odmítal cokoliv králi sdělit, Václav jej proto nechal zajmout a mučit. Jenže ani mučidla zpovědníkovi nerozvázala jazyk; Jan mlčel dál. Jeho trýznitelé ho nakonec umučili k smrti, a král poručil svrhnout jeho tělo do Vltavy, aby se zbavil stop. Skutečnost je ale neméně zajímavá. Jan Nepomucký se jmenoval Jan nebo Johan z Pomuku podle obce na jižním Plzeňsku (dnešní Nepomuk), odkud pocházel. Byl vzdělaným církevním právníkem, vystudoval univerzitu v Praze a v italské Padově. V církevní hierarchii vystoupal až na post generálního vikáře. Stal se pravou rukou arcibiskupa Jana z Jenštejna - dnes bychom ho nazvali náměstkem pro správu a ekonomiku. Nežil ale v lehké době. Vzdělaný a kulturní arcibiskup měl ostré spory s králem Václavem IV. Ten mu neváhal například hrozit utopením, pokud neodejde z Čech. V roce 1393 přešel Václav od slov k činům a arcibiskupa spolu s jeho třemi úředníky včetně Jana z Pomuka zajal. Arcibiskupovi se nakonec podařilo uniknout, ale jeho tři úředníky nechal Václav IV. mučit, aby od nich získal kompromitující informace proti arcibiskupovi. Jan z Pomuku kruté mučení nepřežil a jeho tělo shodili katovi pacholci z Karlova mostu do Vltavy. Umučeného Jana vyplavila voda o necelý měsíc později. Dnes je jeho bohatě zdobený náhrobek k vidění v katedrále sv. Víta. Jedná se o největší kus stříbra v České republice.

Jan Nepomucký studoval v italské Padově a stal se tam rektorem univerzity (studenti tehdy byli běžně voleni rektory, byla to čestná funkce). V roce 1378 získal v Padově doktorát. Byl však uctíván již dlouho před svým svatořečením. Proces jeho svatořečení trval dlouho. Církev totiž chtěla mít jistotu, že opravdu nezpochybnitelně konal zázraky. Přelom v procesu přišel 15. dubna 1719, kdy byla ve svatovítské katedrále při exhumaci Janova těla objevena v jeho lebce neporušená tkáň, kterou přítomní, včetně doktorů, prohlásili za jazyk. Až expertízy v 70. letech 20. století prokázaly, že se jednalo o pozůstatek mozku. Nicméně to v 18. století nemohl nikdo bez moderní techniky určit, a tak byl nález považován za zázrak, jednoznačný důkaz Janovy mlčenlivosti. Za svatého byl prohlášen v roce 1729. Dnes je celosvětově uctíván jako mučedník zpovědního tajemství a patron mostů a vod, ochránce před povodněmi.

Legend says that John of Nepomuk was a confessor of Queen Sophia, the spouse of Wenceslaus IV. The legend says the king was a cruel and jealous tyrant who tried to obtain the queen's confession from Nepomuk. However, he relentlessly refused to give up any information to the king, so Wenceslaus ordered him to be captured and tortured. But none of the torture methods untwisted the tongue of the confessor; John remained silent. His torturers eventually tortured him to death. The legend says that the king ordered his body to be thrown into the Vltava River to get rid of the evidence. John of Nepomuk's name was Jan or Johan of Pomuk according to the municipality in the southern Plzeň region (called Nepomuk today), his hometown. He was an educated Church lawyer who studied at universities in Prague and Padova, Italy. Within the Church hierarchy, he was promoted to the vicar general post. He became the right-hand man of Archbishop John of Jenštejn. Nowadays, he is known as the Deputy for Administration and Economy, who lived a rough life. The educated and cultural archbishop had disputes with King Wenceslaus IV, who didn't hesitate to threaten him with drowning unless he left Bohemia.

In 1393, Wenceslaus transformed words into action by capturing the archbishop, including Jan of Potorment, with his three officers. The archbishop eventually managed to escape, but Wenceslaus IV let his three officers torture John to get compromising information against the archbishop. John of Potorment didn't survive the cruel torture, and the executioner's henchman threw his body from the Charles Bridge into the Vltava river. Less than one month later, the river washed up the tortured Nepomuk, and he was buried in the Cathedral of St. Vitus.