Než Jan Hus v jazyce zjednal pořádek, čeština využívala tzv. spřežkový pravopis. Spřežky se využívaly k zápisu určitých hlásek, které latina neměla. V psaném textu se pak například objevovaly spřežky CHZ, CZ, RS nebo AA. Zápis češtiny byl však obecné nejednotný a psané C tak klidně mohlo znamenat C, K nebo Č. Husova jazyková reforma spřežky zrušila (dochovalo se pouze ch a dž) a zavedla rozlišovací znaménka- tečky a čárky. Tečky označovaly měkkost souhlásky a později se vyvinuly v háčky. Čárky, stejně jako dnes, označovaly délku samohlásky. Husova diakritika ovlivnila i další slovanské i neslovanské jazyky: například se jedná o slovenštinu, chorvatštinu, litevštinu nebo lotyštinu.

Before Jan Hus reformed the language, Czech used digraphs and trigraphs. These were used to describe specific phonemes (sounds) of the language for which Latin had no letters. For example, the prefixes CHZ, CZ, RS or AA appeared in the written text. However, Czech spelling was generally inconsistent, and the writing with the letter C could easily mean C, K or Č. Hus's language corrections dropped most digraphs and trigraphs (only ch and dž were kept) and introduced new distinguishing signs - dots and accent marks. The dots indicated the softness of a consonant and later evolved into 'háček' (meaning 'a hook'). The acute accent marks indicated the length of a vowel, as we still see today. Hus's new diacritics have influenced other Slavic and non-Slavic languages, such as Slovak, Croatian, Lithuanian or Latvian.